Jednodušší čeština

Naše země zplodila několik osobností, které by neměly být zapomenuty.Obzvláště ty, které přispěly k naší vzdělanosti. Určitě si každý vybaví učitele národů, Jana Amose Komenského. O jeho přínosu, naší kultuře, nikdo nepochybuje.

Já mám na mysli někoho, kdo žil dvě stě padesát let před ním. Byl to

Jan Hus.
·        Jistě si pamatujeme ze školy, vše o jeho neslavném, a jistě bolestivém, konci.
·        Vybavíme si také, že nám zjednodušil pravopis?
Pokud by, v naší zemi, tento moudrý člověk nežil, psali bychom stále po staru, tak trochu podobně, jako v sousedním Polsku. Náš pravopis byl totiž spřežkový.

Co to znamená?
–         Naše písmo, latinka, pochází z latiny.
–         A ta nemá pro některé naše hlásky, znaky.
–         Proto je musela nahradit spojením některých písmenek.
–         Například písmenko „č“, se nahradilo shlukem tří hlásek „tsch“. Tak, jako to funguje v němčině.

Je to kočka nebo čočka?

Podobné skupiny písmenek, jako zmíněná němčina, mají i ti, co hovoří a píší
–         anglicky
–         francouzsky
–         maďarsky
–         albánsky
–         polsky
–         holandsky.

Víte proč? Protože neměli Husa.
·        Ten se rozhodl, nad měkké hlásky, psát tečky. Ty se, později, změnily na háčky.
·        Nad dlouhé hlásky, psát čárky.
Některé spřežky nám zůstaly. Přesněji řečeno, dvě, bez nichž bychom nemohli napsat například větu – Tento džus neobsahuje chemii.

Husova jazyková reforma se neprosadila hned. Musela si na pochopení řadu let počkat. Pokud byste nahlédli do některé, hodně staré, matriční knihy (šestnácté a sedmnácté století), mohli byste zjistit, že někteří zarputilí faráři ještě stále spřežky používali. Ono to, možná, bylo dáno i tím, že jim mnoho pocházelo v Německa a Polska.

Proto, pokud hledáte pod písmenkem „c“, objeví se Vám matriční záznamy rovnou na tři písmenka „c, k, č“. A to je potom pěkný zmatek, protože vlastně nevíte, jak se má to slovo, správně, vyslovit.